Deviantart a předvánoční šílenství

2. prosince 2010 v 19:48 | Redhead
Dlouho jsem nic nenapsala. Každý týden si říkám, že sem něco napíšu. Že se potřebuju osvobodit od stereotypu, trochu se někomu vykecat do monitoru. Žádný z minulých týdnů mi to nevyšlo. 
Věřte nebo ne, mám dost práce. Škola. Hodně moc školy. Minulý týden byl totální zabíjačka. Jsem ráda, že jsem to zvládla alespoň tak, jak jsem to zvládla. I tak potřebuju zlepšit určité předměty.
Víte, jak jsem byla fakt hodně nešťastná z toho, jak ze všeho propadám? Už to není tak zlý. Teď propadám už "jen" ze dvou předmětů. Vím, že to ani tak není světoborný výsledek, ale mně prostě chemie a biologie do tý hlavy nejde a nejde.
A teď bych se měla začít pomalu učit češtinu, není toho tam dvakrát málo, ale i tak vám tady ještě pár řádků napíšu.


Ben Lee je bezvadnej Australan.
Což mi připomíná to, že bourám svoje filosofie. V poslední době (tak rok zpět) jsem moc dbala na všechno to, co mám ráda. Odsuzovala jsem pop, kouření, kluby... Však vy moji příznivci víte. A co se ze mě stalo. Ano, poslouchám i některý popový písničky. Ano, občas podlehnu kouzlu okamžiku. Ano, miluju koncertovou a barovou atmosféru. 
A už jsem taková. Nevím, asi se nechci měnit. 
Ale mám z toho na druhou stranu taky trošku strach. Zvlášť z pohledu lidí, kteří mě znají déle. Oni vědí, co jsem tehdy odsuzovala. A jak moc jsem neměla ráda lidi, kteří něco tvrdí a pak jednají přesně opačně. Nesnášela jsem takhle paradoxní lidi. A teď jsem najednou mezi nimi. A ti, co mě znají to vědí. Kdyby se Kš dozvěděla o tom, že "občas podlehnu kouzlu okamžiku"? Já nevím co by dělala... Buď by mě zavrhla, nebo by mě zavrhla a pomluvila, nebo by o tom jen přemýšlela. A pomalu mě zavrhla. A nebo by udělala to samé. 
Těžko říct. 
Hodně mi vadila. V červnu. Měla jsem jí po krk, měla jsem chuť jí už nikdy nevidět. A teď jí budu mít další 4 roky ve třídě. Od září se skoro nebavíme. Nevadí mi to. Skoro vůbec. Ale mám z toho výčitky, protože přece jenom to byla moje kamarádka (a asi pořád je). A i přes to všechno budu teď až do chvíle, než se přestaneme vídat nucena dávat jí vánoční dárek. I když bych jí nejraději přešla. A to je ta chvíle, kdy mám výčitky, že se s ní nebavím. Já mám teď ve třídě hodně kamarádů. Připadá mi, že ona míň. Možná mi to jenom připadá, protože to je to, co jsem si přála. A vím, proč jsem si to přála.
Rok stará fotka.
Založila jsem si deviantart. 
Jděte se kouknout :-)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.