Blog bez čtenáře.

17. prosince 2010 v 23:41 | Redhead
Dopisy Yannovi. Už dlouho jsem od něj nic nového neposlouchala. 
Včera jsem dodělala brigádu. Totiž předevčírem. A včera jsem dostala peníze. Tudíž jsem se dneska vrhla na nakupování dárků. Bavilo mně to. Ukotvila jsem v levných knihách. Geniální obchod. Miluju knížky. A vidíte. Sedím u počítače a blogařím, místo abych konečně dočetla Woodyho Allena. Asi už na mně na jednu stranu tady dost dopadá ta šílená vánoční atmoška. Je tak akorát čas začít dělat PFka, dokupovat dárky, žrát sladký až k prasknutí. Dávno to není čas klidu, pohody a rodinného štěstí. Z naší rodiny už to štěstí vyprchalo dávno, a upřímně Vánoce = čas klidu? Jasně. Letos jsem dokonce ani nenačala adventní kalendář. Leží od Mikuláše někde ve špajzu, otevřenej naposledy tak kolem 8.12. a víc jsem se ho nedotkla. Nikdy za tu dobu jsem neměla čas. 
Každopádně můžu s určitostí říct, že letos mně nakupování dárků nějak chytlo, že mně to začalo i trochu bavit. Vždycky jsem to brala jako odpornou povinnost jak utratit úspory, ale letos vím, že po Vánocích budu bohatější než před nimi, takže nejsem ani moc v depresi. Nebo spíš nejsem TAK v depresi, jako jiné Vánoce. 
Lennon vám přeje taky pěkný Vánoce. 
Nechápu kdo si tento čas vůbec může užívat. Já bych si to užívala. Mooooc. Ale ne s rodinou. Jistě, klidně bych jim ráda věnovala tak 2 dny z mého drahocenného volna, ale čím jsem starší, tím drsnější je pro mně zůstávat kdykoli doma. Je to těžký. Člověk je s nimi moc dlouho zavřený. A moje rodina je nějaký strašně moc nemocný organismus,kde se všichni navzájem tak nějak nedokážou vystát. Nebo mi to tak možná jenom z mojí strany připadá.
Vánoce, svátky afektu.

Už jsme měli Vánoce v divadle. Doufala jsem, že aspoň někdo přijde. Popřát si navzájem pěkný Vánoce. Naposledy je v letošním roce vidět. Myslela jsem, že už to po těch mnoha letech musejí jako tradici uznávat. Nikdo tam nebyl. Jen ti, které jsem vidět nechtěla ani za mák. Ale to ne. Ale ti, na kterých mi tam záleželo nepřišli. Nikdo z nich. Celé představení mladší generace jsem sledovala ze schodů. Opřená zádama o nohu M., který už taky nebyl tak moc střízlivý, jak by do divadla měl být, né že bych se mu divila. Bylo mi to dost líto. Dost líto, že Q jsem tím pádem viděla naposledy někdy v říjnu. Kolik věcí se za tak dlouhou dobu změní? Myslela jsem, že v tom mám jasno. Nemám. Potřebovala bych ho vidět. Mluvit s ním. Ne přes facebook. U K. mi to ani tak moc nevadí. Na jednu stranu si od nich od všech potřebuju trochu odpočinout. Stanovit si priority. Na druhou stranu, Q nemá důvod chodit na zkoušku Cantervillu, když už ho z toho prakticky vyřadil ten blbeček co to režíruje. A pak už tam nebudu. Pak jedu na týden, na lyže, na sníh, na běžky, naa chalupu, na Pec pod Sněžkou s mojí geniální třídou. A tam mně nebude trápit. 
A mezitím bude Bru. Nevím kde. Pojedou autobusem. První příležitost ho na nový rok vidět. A já to propásnu. Možná jsme se tenkrát v tom říjnu viděli naposledy v životě. Možné je všechno. Páni. Jestli jsme se viděli naposledy, byla to zábava. Stálo to za to. Stálo za to těch 9 let co se známe. Všechny objetí s tebou stály za to. Stál jsi mi za to. 
Chtěla bych ti to říct. Obejmout tě nejvíc co můžu. Hned teď. Objala bych tě, ty bys řekl nějakou svojí hlášku a já už bych se asi opravdu rozplakala. Zeptal by ses co mi je, zasmál by ses, objal bys mě. Pak bych ti dala pusu, naposledy objala a šla bych pryč. S čistým štítem. Udělala jsem to, co jsem potřebovala. To je všechno co potřebuju. 
Třeba by si mně našel. Třeba ne, jak už to má ve zvyku. Já bych věděla, že jsem udělala něco, co jsem chtěla. A byla bych šťastná. A plakala bych.
Dost už sentimentality.
Vánoční nálada je strašně hloupej výmysl. Neprožívejte Vánoce. Nerekapitulujte měsíce, rok, život. Stane se z vás hromádka otázek "co kdyby?" a to byste přece nechtěli.
Mně to osvobozuje. Ale já jsem... ta, která chce naposledy obejmout.
Krásný Vánoce všem zadaným i nezadaným.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 emo-princeznicka-povidky emo-princeznicka-povidky | Web | 18. prosince 2010 v 0:01 | Reagovat

pěknej článek =)

2 k i m b e r l y k i m b e r l y | Web | 19. prosince 2010 v 20:06 | Reagovat

Já bych také měla jít kupovat dárky, nemám ani jeden a nějak nemám čas, ale zítra určitě někam půjdu. Ach, já se chci také cpát až k prasknutí. Nemůžu, ale občas si dám.

3 Alex Alex | Web | 19. prosince 2010 v 20:27 | Reagovat

Nakupovala jsem dárky v pátek a dneska.
Všechny peníze jsem utratila.. a jsem spokojená. Ještě, že to je jen jedou do roka.

4 Es. Es. | Web | 19. prosince 2010 v 21:26 | Reagovat

U mě nehrozí, že bych po Vánocích byla bohatší :D spíš chudší :D to jsem teda zase dopadla :D
škoda, že tam nepřišli, co jsi chtěla vidět, ale tak uvidíte se po prázdninách ;) Možná to s tou láskou nebude tak hrozné, ale prostě já už mám na vztahy smůlu dost dlouho, proto začíná opadat víra, že by se mohl najít ten pravý..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.