Realita je fajn... :-)

28. října 2010 v 0:15 | Redhead
Chci vám dnes napsat o tom, jak moc se mám ráda a jak moc sama sebe se*u, protože nejsem schopná se učit. Přejděme tedy k samotnému narcistickému článku o mně.
Mám se dobře. To se hodí říct na úvod, abychom neskočily hned na to, jak se vám budu vychloubat sama sebou.

*Nova mi zas' krade písničky... Tohle hrálo dneska v Dokonalym světě (nekoukám na to, to jen dneska omylem!!!) ... že jim neni hamba...

Víte, internet mění lidi. Dělá z nich někoho jiného, než doopravdy jsou. Teda není to tak ouplně internet, je to taková ta neosobní komunikace, která jen tak zlehka začínajíc smskama, icq a facebookem konče. V normálním světě jsou pomluvy. Přes icq vám každý bez rizika řekne, co si o vás myslí. Nebo co k vám cítí. A nebo se na vás vybodne. 
Měla jsem na základce kamarádku. Naše kamarádství skončilo ve chvíli, kdy mi na icq napsala ěnco ve smyslu, že jsem pitomá a spoustu nadávek, načež jsem se dozvěděla, že mě u kamarádů pomlouvala už dlouho před tím. Né, že by mě to ochudilo o nějakou konkrétní životní epizodu. Od týhle holky se to dalo čekat a v podstatě jsem tu hádku stejně vyhrála spíš já... 
Zkrátka to, k čemu už se chci nějakou tu minutu dostat, je, že jsem se v poslední době od internetový komunikace dost odpoutala. Výhradně z posledních dvou dnů mám fakt radost. Ráda bych vám oznámila, že včera jsem na netu strávila jen cca hoďku a dneska sotva půl... Jsem na sebe fakt pyšná a hlavně člověk hned pociťuje to pozitivní, co z toho plyne. Vyjde mi mnohem víc času i na to se něco naučit. Měla bych s tím začít. Do konce prázdnin musím dočíst (a hlavně začít číst) Hamleta. Bude to můj tzv. první krůček k maturitě. To víte, povinných 30 knížek na maturitní otázky z čj. Bože, já asi umřu...
However to nic nemění na tom, že se musím taky učit a to, že bych měla víc času má pro mně neodmyslitelné výhody. Ale o tom zase až jindy. A já fakt napíšu ;-) Fakt... Možná fakt... Radši už jdu...

PS: Dneska jsem byla s KK na Dekadence now! v Rudolfinu. Můžu vám říct, že jestli máte trochu cit k umění a trochu pochopení pro nechutnost v pravym slova smyslu, tak tam určitě zajděte. Je to fakt zážitek a občas trochu útok na slabší povahy, ale myslím, že je to výstava, kterou stojí za to vidět.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nelly Nelly | Web | 28. října 2010 v 0:29 | Reagovat

Ahojkýý nemáš zrovna co na práci?A chceš se pobavit?Přečti si úvod komixu Cascade který najdeš zde http://thesims2--best.blog.cz/1010/cascade-uvod
Třeba tě zaujme a budeš si ho číst:))

2 Džej Džej | Web | 28. října 2010 v 10:30 | Reagovat

Mluvíš mi z duše.
O víkendu jsem se nesmírně naštaval,protže všemi milovaný facebook mi nechtěla změnit jméno (na moje vlastní).Prý jsem vyčerpala jakýsi limit či co.Taky mě naštavlo milion přátel co jsem tam měla.Takyže jsem si založila nový,protože jsem neěmal to srdce ty lidi smazat,ale měla jsemt o srdce si je nepřidat.(Já vím,že to postrádá smysl :D) každopádně jsem si založila nový účet, však ty určitě víš :D
A proto taky ruším blog.Nejen,že mi nejde psaní,ale už mě ten debilní internet nebaví. Nevrátim se :D Ale chodit sem budu !

3 Nikol Nikol | Web | 28. října 2010 v 15:49 | Reagovat

Konečně někdo kdo umí psát hezky česky. Někdo kdo tu naší krásnou češtinu, vyloženě nekurví nespisovnými výrazy atd. atp.. Konečně nějaký pořádný blog, kde není milion rubrik a z toho více než polovina o upírech nebo o High school musical. Konečně se někdo kdo opravdu umí psát, rozhodl podělit se s námi ostatními. Shrnula bych to, ale nevím jak, jelikož jsem jednoduše z tvého blogu nadšená. A jestli si dobře vzpomínám, tak jsi mi psala na blog komentář k Jáchymu Topolovi.....

Ukázka: Jako školačka jsem začala číst všechny ty paměti, koukat na filmy, pak jsem zkoumala archivy, já myslela, že se zblázním z tý hrůzy. To už nešlo o mýho tátu, ale vůbec.
Že se to všechno stalo?
Jo. Když se dozvíš, jaká hrůza je vůbec možná, a to poznání se ti usadí na mozku, tak jsi jiný člověk než ostatní. Zůstane to v tobě. Jako nezhojitelná rána. Jak můžou chodit do školy, hrát ping-pong, chodit na rande, říkala jsem si o kamarádkách. Musíme přece křičet, musíme to zlo zastavit. Byla jsem posedlá. Viděla jsem zlo všude. Ve všech. Brzo jsem už žádné kamarády neměla.
Podal jsem Ule kus chleba. Nechala si ho na potom.
Ta krutost nejde pochopit. Rozum na to není zařízenej. Ale došlo mi, že tu hrůzu musím sama vyvažovat. Aspoň malinko. Mohla jsem se stát jeptiškou a modlit se. Mohla jsem jet do Kalkaty pomáhat nemocným leprou. Ale stala jsem se vědátorkou. Mně to pomohlo. No, tohle všechno bylo. Teď jsem tady.
Myslím, že tato kniha je jedna z jeho velmi velmi povedených!!

4 Morfínová Morfínová | Web | 28. října 2010 v 17:43 | Reagovat

Chtěla bych tvoje odhodlání. Dva dny prázdnin jsem zase strávila nicneděláním a to mi do maturity zbývají 4 knížky / 14 pokud zvolím vyšší / A za dva měsíce mám odevzdat dvě seminární práce, jinak mě k té maturitě pro jistotu vůbec nepustí... ale já jsem nepoučitelná a stejně to budu dělat na poslední chvíli.

5 Blackie Blackie | Web | 28. října 2010 v 20:48 | Reagovat

Zajímavé, really. Pro člověka, který žije reálný život. Já ne, takže možná neumím zcela ocenit tvé myšlenky. Zato hudební vkus ano ! Ten text je výstižný, yea..
A fotka. Doufám, že znáš Fulghuma a jeho úvahu o kopačkách na drátech. To je úchvatné.

6 f. f. | 3. listopadu 2010 v 17:24 | Reagovat

Za 'however' se píše čárka ;) když už tyhle anglické vsuvky, tak správně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.