Měsíc bez blogu a už jsem nesvá. Ale ne.

25. března 2011 v 15:52 | Redhead
Ne. Nelíbí se mi tenhle blog. Asi se budu stěhovat na novou adresu. Mám totiž špatněj pocit z toho názvu. Je špatnej. A taky si změnim přezdívku. Kecám, nic měnit nebudu. Už jí mám docela dlouho, ta jí měnit nebudu. Ale prostě to chce změnu. Myslíte si to samý? Já vim. Jsem dost trapná. Asi to tady jenom všechno změnim. To bude bžunda. A pak napíšu nějakej článek, aby tu bylo co číst :-)
Mějte se. :-)

EDIT numero uno: Zrušeny rubriky, nechala jsem dvě. A články z loňska už jsou jenom v archívu. Hned se mi lépe dýchá.
 

A tak jsem grafoman! Suďte mně!

7. března 2011 v 17:44 | Redhead
Dobře. Zrovna jsem smazala řádek klení a nadávek. Pravda je, že to beru trochu s chladnější hlavou, tak by to mělo bát poznat, že?
Takže za prvé -> portál "facebook" je požárač času a proklínám Marka Zuckerberga, že to vůbec vymyslel. Přeju mu jeho milióny a miliardy a klidně třeba biliardy, ale tohle fakt nemusel.
Za druhé -> pochopila jsem, jak hrozně jsem byla zlá, když jsem se kdy podílela na výrobě fake profilů a stránek. Je to fakt docela šok, když něco zjistíte přes facebook.
Zkrácená verze: W is in relationship. Podle facebooku, 2 přátel, kterým se to líbí a nějakého děvčete, co k tomu připsalo: "huuuuu!" nebo co. Je to zpráva čerstvá 18 minut. Zhruba.
Moje první reakce: "COOŽE???"
Druhá reakce: "A s jakou holkou?"
Třetí reakce: "To je fake."
Finální reakce: odhlášení z facebooku a uvažování nad zrušením toho zpropadeného profilu!
Nesnášim, když zase nic nevim a vůbec ze všeho nejvíc mně štve jeho chování a najednou tohle. Ono je možný, že bych ho finále ani nechtěla, ale bylo hezký, že tu byla ta možnost! Krucipysk, to mně štve, když mi někdo bere hračky!
Nesnášim psychologii! A budu jí studovat. Definice lásky/přátelství podle prof. Horáka: Velmi silný citový vztah k určitému člověku, věci.
Definice lásky podle Stopařova průvodce po galaxii: Vyhněte se jí, pokud je to možné. Naneštěstí Arthur Dent nikdy nečetl Stopařova průvodce po galaxii.
Nesnášim to, jak je člověk schopen nerozhodnosti a tak vůbec.
Radši nic.
Mám bezvadnou třídu a ples byl fakt super.
Díky, že jsem se mohla trošku vypsat a teď už na fyziku a chemii.
Redhead009

3 hodiny. jú!

23. února 2011 v 12:58 | Redhead
Je to tady. Za necelé 3 hodiny budu zamykat dveře, odebírat se ke KB na Zahraďák a hned na to -> Gymnázium Omská vás zve na 9. MATURITNÍ PLES spojený s IMATRIKULACÍ PRVNÍCH ROČNÍKŮ! Těšim se! Mám totálně vytúněný oblečení! Všechno do šedý a tmavě modrý. Nádhera. Mám úžasný boty a mám v nich božsky dlouhý nohy! Dokonalý. Jediný problém. Ksicht bych si uřízla. Nevím co na mejkap, nevím co s vlasama, nevím co s opuchlýma očima od včerejšího večera, nevim co se svojí směšně vypadjící bradou. Chtěla bych trochu inspirace a tmavý stíhy. Chtít můžu.
I přes tyhle drobné nedostatky jsem totálně nebuzená. Hrozně se těšim!
Z parketu budeme odcházet na YMCA! Na rock n' roll budeme s holkama vykopávat! Všichni si o nás budou myslet, že jsme šílený! A my jsme. Neumíme tančit, ale i tak budeme tančit tak, jako nikdo.
Mám boží třídu!
Hrozně dlouho jsem hledala tu zpropadenou písničku od Jennifer Lopez, na kterou se dá tancovat jive, ale pak mně to přestalo bavit. YMCA.
Radši už půjdu. Ještě si musim nakrepatět celou hlavu a to nemluvim o vše ostatním :-). Mějte se.
Redhead


 


Jsem hloupá, zrzavá a bezpáteřní.

12. února 2011 v 18:47 | Redhead
Nevymyslela jsem nový kabát blogu. To znamená, že jsem bezpáteřní.
Nesehnala jsem si, co se dělo ve škole, když jsem byla nemocná. To znamená, že jsem hloupá.
Že jsem zrzavá jsem zjistila v zrcadle. Pro to žádné odůvodnění nemám.


Sestra mi tuhle písničku připoměla. Tybrďo, pamatuju si, jak jsem jí žrala. Ona je fakt strašně dobrá a to popu fakt neholduju, ale tohle je prostě něco samo pro sebe. V červenci 2008 jsem byla ještě malá a blbá a něvěděla jsem co je dobrý. Ale za tohle se asi pochválim.
Byla jsem v Krkonoších. Krakonoše jsem asi nenaštvala, protože jsem tam neměla dost příležitostí k výtržníkování. A na to já bývám expert. Každopádně Krakonoš měl asi víc starostí s tím, že pršelo místo sněžení a pak to všechno zmrzlo, takže s lyže mi tam byly trošku na prd.
Zato kdybych si vzala brusle, to bych to ovšem vyhrála.
Už jsem se koukla na Juno. Vřele doporučuju. Je to fakt pěknej film. Sympatický je už jenom to, že v tom nehrajou žádný americký top modelky s top prsama, ale docela normální lidi. A víte co je vtip? Napřed se koukněte na Juno, jak tam ta Ellen Page vypadá a pak se koukněte na nějakej trochu novější film třeba Inception (dokonalost! dokonalost! dokonalost! lepší film neexistuje! Joseph Gordon Levitt! Láska!), jak tam najednou prokoukne. Ale je symaptický, že v hollywoodu hrajou i normální lidi.
A taky jsem samej beďar. Vím, že to vědět nechcete, ale je to můj blog, takže si to přečtete, abyste mně potěšili. Nevim co s tim mám dělat. Už mně to rozčiluje. Nebaví mně stát celej večer v koupelně a plácat na sebe nějaký zázračný přípravky proti akné, černým tečkám. Nemá to žádnej výsledek. A ke všemu když pak v televizi vidíte ty holky s dokonalou pletí co stojí před zrcadlem a říkají své kamarádce: "Ach né! Už mám zase pupínky!", tak vás to začne dovádět k nepříčetnosti. Teda aspoň mně.
Tak já zase radši poběžim. Mějte se a smějte se a užívejte si života.
Redhead

Chci být stylová a úžasná. LOL

4. února 2011 v 20:35 | Redhead
Zase po dlouhé době jsem se rozhodla k tomu, být úžasně štýl, kůl a nedosažitelná. Vznikne z toho zase směska pár pěkných věcí, i tak mi přijde, že jsem bezcharakterní infantilní čůza. Ale nesmím ztrácet naději.
Každopádně si to hned teď napíšu do krabičky od voňavky C-Thru alias mé "box of wishes". Tento blog nemá ani jednoho pravidelného čtenáře. A to by mi stačil i nepravidelný čtenář. Nic. Zpátky ke svému narcismu.
Neviděla jsem JUNO. Ale ta písnička je amazing (čti emejzink).
Rozohodla jsem, že tomu tady udělám nějakej novej kabát. Vím, že ty desky jsou úplně dokonalý a že vás to bude mrzet, ale asi to chce něco trošku jinýho. Už jsem tu půl roku. Tak by to potřebovalo změnu. Stejně jako já.
Chtěla bych ze sebe udělat dámičku. Módní lejdy. Né zas tak moc. Ale prostě chci vypadat dobře. A za málo peněz.
Viva la výprodeje, sekáče a The Kooks.
Francouzky mají charakter. A já se učím španělsky. V poslední době si myslim, že dělám chybu. Asi nedělám, španělština je fajn. Ale Francouzky mají charakter.
The Kooks hráli před dvěma lety na United Islands. A já jdu samozřejmě na UI až o rok později. I když v té době jsem o nich neměla ani ponětí, ale i tak, neni to pech?!
Jsem nemocná. Teď už teda ne, ale doteď jsem byla. Takže vypadám hrozně. A mám tak děivně, nepravděpodobně dlouhý vlasy. Chce to buď delší, nebo kratší. Spíše kratší, ale já si to neostříhám, protože bych určitě vypadala jako blbeček.
Chcete něco vědět? Letošní jaro jsou v módě široký kalhoty! Ou yes! Konečně je to zpátky, vždycky mně roury a legínky a tak, vždycky mně to štvalo. Konečně mám zpátky oblečení, ve kterým, když ohneš honu v koleni, se ti noha nerozřízne na spodek a hořejšek, načež ti spodek odumře, protože do něj neproudí krev.
Jipí.
Mějte se, já jdu pracovat na novym dizajnu. :-)
Redhead.

... přidáme kapku narcismu a vznikne nám hustá poleva.

2. února 2011 v 16:58 | Redhead
Můj první únorovej článek. V lednu jsem napsala dva. Nevadí mi to, v podstatě to znamená, že sem tak jednou na 14 dní něco napíšu. Absolutně si nevyčítám, že nepíšu víc, protože... who cares.
Asi píšu jenom když si přečtu nějakej článek od ní a pak mi přijde tak nějak trochu blbý, abych jí v tom nedohnala. Krucinál já nevim co na ní je. Ale strašně jí zavidim. Znáte ten pocit? Sami dobře víte, že jí nenávidíte. Ale přitom je ve všem strašně podobná vám! Možná právě proto jí nemám ráda, ona je mi tak strašně podobná, že jakmile má potom něco lepšího, tak mám tendenci jí pořád dohánět! Krucipysk!
Tak od ní aspoň obšlehávám písničky. Sakra! Chci být lepší! Ale ona je furt napřed. Jej, jak mně te dere!
Dost stěžování.
Byl lyžák. Bylo to awesome.
Chtěla jsem fakt něco napsat, přísahám, ale prostě. Ty zážitky nepotřebujou slova. Prostě není důvod je nějak formulovat. Vím, jak jsem se cítila, když jsem to prožívala. Vím, že to bylo bezvadný. Tak proč to rozmazávat.
A teď jsem nemocná a dneska vůbec nemluvim. Ne, že bych nechtěla. A zítra je fest, kam nepujdu, protože nemluvim, i když chci. Sakrapes.
Tak jsem si postěžovala.
Čus.

Zastavit se a zamyslet se.

15. ledna 2011 v 16:33 | Redhead
Potřebovala bych na nějakou dobu vypnout. Všechno si rozmyslet. Byla jsem teď zhruba týden zavřená doma. Přišlo mi, že je krásný jen tak odpočívat, ale po nějaké době jsem se zase musela zamyslet nad tím, že před týdnem byly vánoční prázdniny. Postupně jsem musela dospět k tomu, že nejsem dost dobře schopná zapadnout do těch kolejí co jsem měla. Vím, že mi bylo špatně a nebylo zbytečný, že jsem ležela doma, ale na druhou stranu jsem taky mohla něco dělat. Vždycky si dám spoustu úkolů a nakonec se sama z nich vymluvím a vymlouvám se sama svému vědomí, že jsem nemohla a proč a zdůvodňuji si to a tak. Nejsem schopná opravdu začít něco dělat.
Je to můj velký problém. Nejsem schopná dotáhnout věci do konce. Nejsem schopná na nich opravdu začít dělat. Jenom na tom, co mně baví.
Měla jsem zkusit zkoušky na konzervatoř.
Dneska už vím, že kdybych se znova rozhodovala nad školou, nešla bych na gympl. Je to fakt těžký. Když si představím, že chemii nebo biologii - stejné jako mám teď budu mít ještě za 3 roky, ve finále, že z nich budu muset nejspíš i maturovat. Svírá se mi z toho žaludek. Bojím se toho, co přijde. A to bych asi neměla. Měla bych se k úkolům stavět čelem.
Měla bych se změnit!
Měla bych si udělat velkou čtvrtku a tam si napsat: PROJEKT: ZMĚNA! Napsat si to, čeho chci dosáhnout. To, co chci udělat. A pak se tím opravdu řídit!
Jednu dobu jsem to měla docela zmáknutý, ale pak jsem to zase nějak vypustila a teď jsem z toho zase nějak venku! NE! Jdu na to! Dneska se sebou něco udělám!
A takhle se do toho musím pouštět! Soustředit se na školu! Doopravdy se učit! Musím se do toho dostat zpátky!
Jdu na to!
Čau!

Vzkaz.

9. ledna 2011 v 20:46 | Redhead
Jenom bych tady ráda něco zveřejnila. Není kam jinam to napsat.

Ty amatére! Jenom mi to napiš! Ne! Nepiš mi to!!! Zařiď si, ať mně vidíš a pak mi to normálně řekni! Proč to tak komplikuješ! Po těch letech to musíš napínat, natahovat, posílat po jiných klucích, o kterých si myslíš, že mi to vykecaj! Ale to si snad myslíš, že za tebou hned poběžim? Nesnášim facebook a všechny sociální sítě včetně esemesek! Ty malinkej neschopnej puberťáku! Stačilo by tam třeba přijít. A kurde, když už vidíš, že ti schválně nechávám trapný "omylem" vzkazy, který vůbec nebyly omylem, tak se aspoň urač pochlapit a sejít se se mnou a né mi psát, že už mně nemáš rád! Přestaň! Až tě uvidim, tak tě obejmu tak, až z tebe vymáčknu duši, abys viděl, že mně máš rád! A když to neuvidíš, tak tě bouchnu do hlavy a třeba se ti rozsvítí!!! Sakra pes!!!
Já už to prostě nevydržim! Táhne se to bezmála rok a ani jeden nic! Tobě už to taky leze na nervy! A já vim, že jo! A už ti to lezlo na nervy koncem toho podělanýho srpna! Ale složit zbraně a odejít?! Jestli to zabalíš, přísahám ti, že ti dupnu na hlavu tolikrát, kolikrát bude potřeba! Budu tě šťouchat, budu ti řikat štětko a uchechtám tě k smrti ty pitomče! Napiš mi! Dělej!
Nebo se ti jednou tak opiju, pak opiju tebe a pak ti to ještě vytmavim!
Dělej prosimtě!
Prosím!
Aspoň tam laskavě přijď! Přijď do toho divadla! Všichni víme, že je to kouzelný místo! Tak dělej! A neposílej za sebe sestry! Ty nikdo vidět nechce (nic proti). Pochlap se chlape!

Omlouvám se.
Čau.

(pro zlepšení vaší i mojí nálady nesouvisející píseň)
Q!
YOU are my drug!
I miss you.
Don't make me cry.
Please.
Bady.

Feliz Navidad. Merry Christmas. Veselé Vánoce.

26. prosince 2010 v 18:28 | Redhead

Nazdárek.
Uf. Máme to za sebou. Hodně jsem si po včerejšku oddychla. Všechny zbytky dárků rozdány, peníze k Vánocům nahrabány a už zbývá to jenom zítra pořádně oslavit: napřed nákupy, večer pěkný koncert v žižkovském klubíku. Och.
Taky vás občas štvou sourozenci? Já vím. Mně taky.
Každopádně je teď opravdu zajímavá roční doba. Nebo spíš zvláštní. Vánoce nutí člověka dělat věci, které normálně nedělá. A není to jenom moje úchylka. Předevčírem v půl druhé ráno jsem si přerovnala celý šuplík s ponožkami. Druhý den v tuto samou dobu zastihnu na internetu jednu mojí kamarádku a píšu jí o tom. Přesvědčila mně, že nejsem jediná divná. Ona v tu samou dobu vytřela celý byt. 

Nevezmete mi, že je dobře, že tuto roční dobu máme pěkně za sebou a na rok můžeme stres z vánočních dárků odložit k ledu.
Připadám si trochu jako podvodník. Měla jsem jednu dobu, kdy jsem opravdu moc opěvovala Woody Allena. V té době jsem od něj neměla přečtené prakticky nic. Čím víc o něm čtu a sleduju jeho filmy, tím víc je mi jeho humor cizí. Nějak jsme si asi nepadli do noty. Oproti tomu jsem dočetla Fulghuma (vynikající) a za poslední 3 dny nakousla Wericha (vynikajícnější). Je krásný, když najednou máte dost času na věci, které jste chtěli už nějakou dobu udělat. 
Stejně jsem zastánce názoru, že víkend by se měl o pátek prodloužit. Za prvý by se všem ulevilo, za druhý máme dost postradatelné předměty jako chemii a ke všemu si myslím, že se schodkem ekonomiky už stejně zas tak moc neuděláme a jestli si drahý magistrát myslí, že za deset let budu platit dvojnásobný daně za to, že se naši politici rozšoupli, tak se šeredně mejlí. Cha. 
Co bych vám tak ještě řekla. Silvestr. Chtěla bych být s kamarádama. Nebudu. Jedu s rodinou do Beskyd "lyžovat". Jak se prosímvás dá v Beskydech lyžovat? V BESKYDECH! Ne. Nedá. To jen drazí plnoletí se kterými sdílím domov se chtějí opít s kamarády v nějakém pochybném penzionu. Jipí.
pro úplnost: *boty: 1790,- *sukně: 999,- (z důvodu chudoby jsem si ani jedno nekoupila)

Čím dál tím víc mám potřebu nebýt doma. Nevím, jestli se mnou zrovna mává puberta (jasně) nebo je to doma nesnesitelnější než kdy dřív. Rodiče vytáčím já, mně pak vytáčí, když mě seřvou za nějakou hovádkovinu. Jsou to prostě puntičkáři. I přes všechno si myslím, že můj pokoj a moje postel je můj pokoj a moje postel a jestli tady budu mít učení poházený po zemi je moje věc a né jejich. Mlčím. Radši.
Radši poběžím. Zítra bude ikstrým gud dej (extreme good day). Mějte se fajn a koukněte se na Bolta - Byvoj navždy.

Blog bez čtenáře.

17. prosince 2010 v 23:41 | Redhead
Dopisy Yannovi. Už dlouho jsem od něj nic nového neposlouchala. 
Včera jsem dodělala brigádu. Totiž předevčírem. A včera jsem dostala peníze. Tudíž jsem se dneska vrhla na nakupování dárků. Bavilo mně to. Ukotvila jsem v levných knihách. Geniální obchod. Miluju knížky. A vidíte. Sedím u počítače a blogařím, místo abych konečně dočetla Woodyho Allena. Asi už na mně na jednu stranu tady dost dopadá ta šílená vánoční atmoška. Je tak akorát čas začít dělat PFka, dokupovat dárky, žrát sladký až k prasknutí. Dávno to není čas klidu, pohody a rodinného štěstí. Z naší rodiny už to štěstí vyprchalo dávno, a upřímně Vánoce = čas klidu? Jasně. Letos jsem dokonce ani nenačala adventní kalendář. Leží od Mikuláše někde ve špajzu, otevřenej naposledy tak kolem 8.12. a víc jsem se ho nedotkla. Nikdy za tu dobu jsem neměla čas. 
Každopádně můžu s určitostí říct, že letos mně nakupování dárků nějak chytlo, že mně to začalo i trochu bavit. Vždycky jsem to brala jako odpornou povinnost jak utratit úspory, ale letos vím, že po Vánocích budu bohatější než před nimi, takže nejsem ani moc v depresi. Nebo spíš nejsem TAK v depresi, jako jiné Vánoce. 
Lennon vám přeje taky pěkný Vánoce. 
Nechápu kdo si tento čas vůbec může užívat. Já bych si to užívala. Mooooc. Ale ne s rodinou. Jistě, klidně bych jim ráda věnovala tak 2 dny z mého drahocenného volna, ale čím jsem starší, tím drsnější je pro mně zůstávat kdykoli doma. Je to těžký. Člověk je s nimi moc dlouho zavřený. A moje rodina je nějaký strašně moc nemocný organismus,kde se všichni navzájem tak nějak nedokážou vystát. Nebo mi to tak možná jenom z mojí strany připadá.
Vánoce, svátky afektu.

Už jsme měli Vánoce v divadle. Doufala jsem, že aspoň někdo přijde. Popřát si navzájem pěkný Vánoce. Naposledy je v letošním roce vidět. Myslela jsem, že už to po těch mnoha letech musejí jako tradici uznávat. Nikdo tam nebyl. Jen ti, které jsem vidět nechtěla ani za mák. Ale to ne. Ale ti, na kterých mi tam záleželo nepřišli. Nikdo z nich. Celé představení mladší generace jsem sledovala ze schodů. Opřená zádama o nohu M., který už taky nebyl tak moc střízlivý, jak by do divadla měl být, né že bych se mu divila. Bylo mi to dost líto. Dost líto, že Q jsem tím pádem viděla naposledy někdy v říjnu. Kolik věcí se za tak dlouhou dobu změní? Myslela jsem, že v tom mám jasno. Nemám. Potřebovala bych ho vidět. Mluvit s ním. Ne přes facebook. U K. mi to ani tak moc nevadí. Na jednu stranu si od nich od všech potřebuju trochu odpočinout. Stanovit si priority. Na druhou stranu, Q nemá důvod chodit na zkoušku Cantervillu, když už ho z toho prakticky vyřadil ten blbeček co to režíruje. A pak už tam nebudu. Pak jedu na týden, na lyže, na sníh, na běžky, naa chalupu, na Pec pod Sněžkou s mojí geniální třídou. A tam mně nebude trápit. 
A mezitím bude Bru. Nevím kde. Pojedou autobusem. První příležitost ho na nový rok vidět. A já to propásnu. Možná jsme se tenkrát v tom říjnu viděli naposledy v životě. Možné je všechno. Páni. Jestli jsme se viděli naposledy, byla to zábava. Stálo to za to. Stálo za to těch 9 let co se známe. Všechny objetí s tebou stály za to. Stál jsi mi za to. 
Chtěla bych ti to říct. Obejmout tě nejvíc co můžu. Hned teď. Objala bych tě, ty bys řekl nějakou svojí hlášku a já už bych se asi opravdu rozplakala. Zeptal by ses co mi je, zasmál by ses, objal bys mě. Pak bych ti dala pusu, naposledy objala a šla bych pryč. S čistým štítem. Udělala jsem to, co jsem potřebovala. To je všechno co potřebuju. 
Třeba by si mně našel. Třeba ne, jak už to má ve zvyku. Já bych věděla, že jsem udělala něco, co jsem chtěla. A byla bych šťastná. A plakala bych.
Dost už sentimentality.
Vánoční nálada je strašně hloupej výmysl. Neprožívejte Vánoce. Nerekapitulujte měsíce, rok, život. Stane se z vás hromádka otázek "co kdyby?" a to byste přece nechtěli.
Mně to osvobozuje. Ale já jsem... ta, která chce naposledy obejmout.
Krásný Vánoce všem zadaným i nezadaným.

Kam dál